Křičím stůj

Před svým špatným svědomím,
každý den pryč utíkám,
proč tenhle kříž nesu sám.

Uměl jsem jen pít a lhát,
jenom sebe měl moc rád,
pro ostatní platil jen můj smích.

V jakém asi znamení jsou,
oči které nezalžou,
hledí přímo k slunci, nechladnou.

Pryč je klid z duše mé,
dřív jak křišťál průzračné,
nemusel jsem pít ani lhát.

Rf: Po noci noc přicházíš já procitám,
ve Tvých očích napůl nic napůl žár.
Plamen svůj v těle máš,
je jak bolest zdlouhavá.
Křičím stůj a láska má prohrává.
Křičím stůj . . . . . . . . . . .