Rekviem
Na prahu Tvých snů chci stát, dívat se jak žiješ a s kým chodíš spát.
Přítele nechci Ti brát, chtěl bych svou píseň v Tvé hlavě dál hrát.
Tou cestou rád bych dál šel, je jak noc plná něžných přání.
Slyším Tvůj hlas,když jdu spát, říká dobře vím,že máš mě rád.
Jen chvíli déle chci žít, zvonit na všechny zvony katedrál.
Jenom pro Tebe tu rekviem zní, uspávej mě ve ch
vílích bolestných.
Rf:
Tak už to vidíš, nač je Tvůj pláč, rozum Ti zůstává stát.Nejdříve spadneš,pak musíš vstát a znovu začínáš brát.
Co je to láska, co je to stesk, který Ti do srdce pad.
K černýmu suknu přirovnáš svět, cítíš svůj životní mat.