Narkoman

Nikdo se nezeptal a nikdo neřekne,
proč je z něj narkoman , nádoba beze dne.
Chvěje se po těle, když myslí na perník,
krůpěje na čele, oči je studený.

Když nemá perník svůj smutně si zavzlyká
vezme si algen a zas v tom lítá.
Svět se mu vybarví, ztratí svou smutnou tvář,
úsměv se objeví z rozumu svatozář.

Rf: Je narkoman, co barvy sví střídá,
je narkoman, vždyť chtěl se jen hrát,
je narkoman, co světlo vždy vítá,
už nemůže brát.

V kapse má toluen, který teď fetuje,
sám není oblíben, přesto svět miluje.
Utíká od lidí, vznáší se do oblak,
tam zlobu nevidí, všechno je naopak.