Tak zvoní hrana

 

Jsou chvíle které věčnost jsou,
tak rád bych jim jméno dal.
V hlavě když mi zní ta hudba smuteční,
hledám ten kraj kde všichni spí.
Jsou dny kdy hrají píseň mou,
smutek odvrátí stokrát tvář.
Hrana mi zvoní to si s chutí rundu dám,
smutek je pro mne zavřený krám.

Rf: Já vím, že dobrých dnů je čím dál tím víc
ty sladkou příchuť maj.
Ukázat záda svý, těm co se smáli
to rád vždy udělám.

Svým dnům chci dát správný řád,
nechci se ptí¨át kam cšichni jsou.
Hvězda spadlá v trávě ta není dávno Tvá,
tak Tvoje kouzlo umírá.