Chceš mít svůj sen

 

Necháváš čas jít nudnou cestou dál,
počítáš chvíle, kdy jsem se na Tebe smál.
Jak závtať odchází Tvůj sen,
jsi prokletý věštec, odepsaný den.

Necháváš se zapřít, jako by ses lidí bál,
dděláš jen hlouposti, jak chceš žít takhle dál.
Tak jako včele, užírají Ti Tvůj med,
řekni si dost, teď je náš ten květ.

Rf: Představa lákavá, vidíš svou tvář,
v zrcadle času ztrácíš i pláč.
Prokletí minulých dnů, začínáš žít,
odchází smutek tou cestou jdi dál.