Barvy a pravda

Život jsem miloval, bral jej jak šel
v barvách svět maloval, pravdu znát chtěl.

Já kreslil růži jen, s kyticí kopretin,
protože zkoušel sem, zachytit vlastní stín.

Když jsem však maloval, barvy se rozpily,
obraz se zmenšoval, až zůstal šedivý.

Já jsem se domníval, že pravda krásná je
tak jsem ji maloval, obraz však šedivěl.

Když ve mě vzkypěl vztek, já načrt bažinu,
a díla jsem se lek, teď mělo tvář jinou.

Obraz se vybarvil, otevřel hlubinu,
na povrh vyplavil, větu jen jedinou.

Rf: Ta pravda studená, ta temná bažina,
ta krutá ublíží, do lidských srdcí nahlíží.
Život jsem miloval.